Co je to: Expozice

Pochopení expozice není pro kameramany o nic méně důležité než pro fotografy. Přestože dnes (téměř) všechno zvládá automatika a neskutečné dovednosti fotografů před třiceti lety už jsou ty tam, pořád je tohle téma základem nutným pro pochopení některých složitějších zákonitostí. Clona, závěrka? Pokud Vám tyhle výrazy nic neříkají, tenhle článek byste rozhodně neměli vynechat, zvlášť pokud chcete vedle točení i fotit…

Pokud bychom měli jednou větou říct co je to expozice, nejspíš by zněla takto: Expozice je množství světla dopadajícího na senzor. Či přesněji – proces zachycování světla senzorem (či filmem). Expoziční hodnota lze vyjádřit číslem a označujeme ji EV.

Správná expozice

Každý snímek se skládá z tmavších a světlejších míst (bodů). Senzor foťáku (či kamery) si žádá vhodně exponovaný snímek, což  je takový u něhož průměrný jas všech bodů odpovídá středu stupnice černá-bílá, tedy tzv. 18% šedé (název proto, že tento stupeň šedé odrazí 18%světla). Během expozice se snažíme, aby nedocházelo ke přepálení či pod-pálení některých míst záběru. Taková místa jsou plochou bez kresby (úplně bílá či úplně černá) a nejen, že nevypadají dobře, ale takto ztracené informace už ani dodatečně ze snímku nedostaneme (dodatečnými korekturami). Některé přístroje umí zobrazit tzv. zebru, což je užitečné zvýraznění přepálených bodů přímo v Live-View.

Pokud máme nastavenu automatickou expozici, expozimetr zabudovaný v přístroji vše sám změří a vypočítá vhodnou expozici, v některých případech však nepracuje úplně tak jak potřebujeme. Navíc pokud během natáčení měníme expozici (i automaticky), někdy to probíhá skokově a ve videu to pak nepůsobí dobře, proto můžeme dát přednost ručně nastaveným konstantním hodnotám.

To jaké množství světla zachytíme, je možné ovlivnit třemi způsoby:

  • Závěrka
  • Clona
  • ISO

Platí, že abychom dosáhli stejného výsledku, pokud jednoho  ubíráme, jiného musíme přidat. Nyní se tedy podíváme důkladněji na jednotlivé z nich…

Závěrka

Závěrka (čas), nebo také expoziční doba, je čas po který je snímač vystaven světlu. Ve fotoaparátu je závěrka (zařízení) umístěna až těsně před snímač a při expozici se otevře na velmi krátkou dobu (zpravidla desetiny až tisíciny sekundy). Když natáčíme video, snímač je otevřen a mechanická závěrka nepracuje, nic se ale nemění na tom, že každý snímek je snímán  po určitou expoziční dobu.
Běžné expoziční doby jsou (v sekundách): 1, 1/2, 1/4, 1/8, 1/15, 1/25, 1/50, 1/100, 1/250, 1/500, 1/1000, atd.

Čím delší je doba závěrky, tím větší množství světla na senzor (či film) dopadá a tím více exponovaný (světlý) je pak záběr. Co je pro nás podstatné ve videu je fakt, že rychlost závěrky ovlivňuje ostrost obrazu. Při příliš malé závěrce (např. 1/50 se nám u rychlých pohybů obraz může příliš rozmazávat – tzv. motion blur (pohybová neostrost). Na rozdíl od fotografů si ale musíme dát pozor i na opačný jev – příliš rychlá závěrka způsobí, že každý snímek bude dokonale ostrý a přechod mezi nimi nebude plynulý (ve skutečnosti snímky videa mírně rozmazané jsou – tak lidské oko vnímá pohyb). Obecně se doporučuje nastvit závěrku přibližně na dvojnásobek frame-rate (snímková rychlost) aby se dodrželo pravidlo 180 degree shutter (počet fps x 2 = rychlost závěrky), např. při natáčení 25fps nastavíme závěrku na dvojnásobek, tedy 1/50


Clona

Clonové číslo vyjadřuje kolik světla proniká objektivem. Minimální hodnota clony, tedy světelnost, se na objektivech uvádí, bývá to např f/2,8 nebo f/4. Na zoomových objektivech najdete většinou dvě hodnoty – pro nejkratší ohniskovou vzdálenost a pro nejdelší, tedy např. f/3,5-5,6.
Clona je pro nás ještě zajímavější než závěrka, protože ovlivňuje nejen množství světla (na natáčení v noci se hodí hodně rychlé objektivy), ale taky hloubku ostrosti (podrobněji v dalším článku!).

ISO

Hodnota ISO označuje citlivost snímače (či filmu) na světlo, její hodnoty bývají tyto: 160 – 320 – 640 –  1600 (u kvalitnějších snímačů lze pokračovat dále).  Problémem vysokých hodnot ISO je, že vytvářejí v obrazu šum, který nepůsobí nijak dobře. Proto je lepší držet se nízkých a nativních čísel (násobek 160 šumí méně než násobek 100),  hodnota ISO 640 už je na hranici, vyšší pak použijeme jen pokud nemáme jinou možnost (noční či jiné velmi tmavé prostředí).

Lze ještě dodat, že vysoké ISO a hodně šumu v záběrech se projeví až v detailu – v menším náhledu nemusí být téměř patrné. Šum lze mírně omezit během postprodukce (funkce denoise), ale zázraky rozhodně nečekejte.

Pokud vás toto téma zajímá, doporučuji projít i kvalitní články fotografa Romana Pihana, který vše velmi dobře a srozumitelně popisuje. Například na fotografovani.cz nabo na svém webu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Facebook